U DVOU SLUNCŮ
Když činy překryjou skutky
v moři vlajek vítr uvidím.
Všechny vrásky prostitutky
zrytý jejím pažitím.
Zabít se nemá odvahu,
tak dá svůj život lovcům.
Strašlivou má povahu,
nebrání se rychlým koncům.
Tajemná jak Navajo,
chápat se dá leda s Enigmou.
Oprostí se přísahou,
nebojí se, že jí přistihnou.
Voní modří karibskou,
když vysedává U Dvou slunců.
Skrytá maskou fénickou,
přidupává k rytmu hudcům.
Všem dává poslední šanci,
i posledním z pobudů.
Se sobě vlastní elegancí,
ze svých vlastních důvodů.
22.10.2016