Seléné
Nedokážu dostat z hlavy
Tvoje krutý polibky.
Plně chápu Tvoje mravy,
naší cesty výhybky.
Nedokážu dostat z dlaní
Tvoje křivky vábivý.
V úvahu nepřichází spaní
dík mým touhám slídivým.
Horko na nás leží jako deka,
že každej další nádech bolí.
Nepovolí... Nepokleká...
Neví, kterou cestu zvolí...
Nedokážu dostat z prstů
strun rezavých otisky.
Ty mi ukazuješ cestu
staletými výtisky.
Nedokážu dostat z tváří
Tvý umění pohladit.
Jako Magdaléna Máří
umíš svoje prosadit.
Horko na nás leží jako deka...
Nedokážu dostat z očí
jak se zhora vzpínáš
a jak se Tvý boky bočí,
ty si nevzpomínáš ?
Nedokážu dostat z nebe,
kdy Tě zase uvidím.
Moje zbytky klidně seber,
ÚPF nás uvádí...
Horko na nás leží jako deka...
Nedokážu dostat z vlasů
cesty prstů Tvých.
Nezabloudí bez Atlasu
duší zemřelých...
Nedokážu dostat z loktů
barvu peřin povlaků.
Prosím, ještě chvíli postůj,
odepři vlkodlakům...
17.4.2016