Nevidomá dívka
Slyším, jak si z dálky cinkáš
o zem slepeckou holí.
Osudu svýmu ráda vykáš.
Poznala jsi, jak to bolí.
Necháváš svý pudy táhnout,
kam se vejde očí zář.
Hlavolam nám může vládnout,
pozná naší svatozář.
Ledově klidná
ti nezbývá než být...
Sama si přiznáš,
nemáš tucha, kudy jít...
Zežranej jsem jako prase
v úleku před rozporem.
Letní šaty pod Parnasem
mizí s větru náporem.
Teď vidím asi to, co ty.
Novej obzor otvírám.
Její SMÍCH, její ŠLÁPOTY -
HOUSTONE - PROBLÉM NEMÍVÁM!
28.6.2016