Jižní Čechy
Jižní Čechy #¶
Těžké a žádoucí večery leží na ústech
tisknou se do klína spanilých Jižních Čech
a jako na konci světa člověk své kroky obrací
tiše se plíží jak dávní pytláci
milostná touha rodného domu, dávná a marná lítost
dneska už jenom stará, bývalá příležitost
S hlavou svěšenou trháš límec co tě škrtí
blízko života, blízko tíživé smrti
díváš se do pece plné bzučících včel
svým duchem tvoříš zázraky skleněných sfér
pleteš copánky slibů v srdci poledních zvonů
ladíš děravé plíce v barevnou paletu tónů
srdce velkého zvonu bije, buší a zpívá
na rozdíl od tvého jemuž se připozdívá
Každý den hodiny sčítají cvrčci i ptáci
pro které vymýšlels nebeskou navigaci
kterým jsi sliboval věrnost podané ruky
přítele příteli, věčnost bez záruky
volně podle K. Maříka