JAN MASARYK
Do ulice tříská vítr.
Vlečka z kvelbu se jen krčí..
Nenatáhneš mililitr,
kde střízliví vlci vrčí.
Nepotáhneš ze dvou laufů,
víc než by ti bylo milo.
Zaprdíš do seismografů.
Jó. Tenkrát se ještě žilo.
Strop se hejbe,
blázne vítej!
Napař mi ten epitaf!
Už mě Bejby
neodmítej!
Nepřistává Smrtihlav.
Motýl lebkoun se usnáší,
po stěnách sotva kráčí.
Nesnáší jen ty, co snáší.
Nepřizná a neuráčí.
Těžký ruce, teplý nohy
nezakopnou ale hřejou.
Na urážky nemaj vlohy.
Hezký svátky vůkol přejou.
Strop se hejbe...
Že tvá bába nezabruslí.
Nafrkne si kousek blues.
Neoddáš se perzekucím.
Ledva pšoukeš. "To je hnus"
Smutný okno Masaryka
stěží otevře svůj klín.
Hubu nemá. Bez jazyka.
Neutáhne BOŽÍ MLÝN.
11. března 2019