23.9.2016
2. 10. 2016
Potkal jsem Tě u hotelu.
Koutkem oka zahlíd kost.
Zabořiv se do fotelu,
jako vždycky duše prost.
Na kafe se umím pozvat,
i když ho nemám rád.
Měla jsi se radši ozvat,
než se mi dát napořád.
Byli jsme spolu sami
a sami taky zůstali.
Potopily se nám prámy,
nám všem pozůstalým...
Dneska jsem Tě potkal zas.
Pořád ta vokatá kost.
Umíš votáčet čas?
Děláš mi to: DUŠE PROST!
24.9.2016
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář